Jedním ze základního vybavení ČS opevnění, konkrétně samostatných pěchotních srubů, byla elektroinstalace. Úplně první elektřina byla na opevnění zavedena již při výstavbě, na budoucí staveniště každého z objektů. Tyto elektrické přípojky , trafostanice a přívody k vlastnímu „kunsumu“ si zřizovala stavební firma společně s dalším technickým zázemím stavby (na staveniště tvrze Adam byl přívod vysokého napětí zřízen Východočeskými rozvodnými podniky). Dnes se elektrická přípojka bere jako samozřejmost. V třicátých letech na venkově, kde měla výstavba probíhat, ovšem elektřina tak běžnou samozřejmostí nebyla. Pracovníci firem si tak na budoucí staveniště museli mnohdy elektřinu přivést i z větší vzdálenosti, což bylo také dost nákladné a pracné.
Po dokončení stavby objektů se měla elektrická přípojka zdokonalit a mohla sloužit k dodávce energie v době mírové situace. Bylo zapotřebí uvnitř objektů svítit, pohánět různé stroje, např.: ventilátory, čerpadla, atd.. Dokonce se do budoucna počítalo s elektrickými kamínky o malém příkonu, která mohla alespoň částečně navyšovat teplotu uvnitř objektu.
Jako náhradní zdroje energie v bojových podmínkách, měly být ve většině pěchotních srubů namontovány dieselagregáty. Bylo nutné počítat se skutečností, že při obležení nepřítelem bude nejspíš elektrická přípojka z venku odpojena a vedení zničeno. Samostatné pěchotní sruby měly disponovat dostatečnou zásobou mazadel, pohonných hmot a náhradních dílů pro tyto stroje. V případě výpadku dodávky energie ze strojovny, bylo možné většinu strojního zařízení pohánět nouzově i ručním pohonem.
Vlastní instalace uvnitř objektů byla prováděna civilními firmami na základě výběrových řízení. V Orlických horách se tak pohybovali dělníci tehdy známých firem, např.: ing. Beutelschmidt z Prahy, Wagner z Olomouce, nebo fa. VES Praha, apod..
Zařízení uvnitř objektů bylo prakticky jednotné, dle vojenské výkresové dokumentace a podobalo se rozvodům v průmyslových provozech. Veškeré práce byly prováděny velmi precizně a výsledkem mělo být velmi odolné zařízení vůdčí otřesům, mechanickému poškození a především vlhkosti, která byla uvnitř objektů značná. K rozvodu sloužil zpravidla kabel typu GOP (guma, olovo,pancíř) s nulovým vodičem pod ochranným olověným pláštěm. Na betonové a cihelné zdivo se instalace upevňovala za pomocí kovových držáků a olověných hmoždinek s ocelovým trnem a metrickým závitem. Kabely se napojovaly v kruhových bakelitových krabicích, které byly běžné. Dále otočné střelkové vypínače, rovněž z bakelitu a s různým uspořádáním vývodů. K osvětlování místností se používala převážně oválná svítidla s žárovkami nejčastěji 15, 25 a 40W. Svítidla měla hliníkový obal se skleněným krytem a ochranným košem z ocelového drátu. Velmi často používané svítidlo, byla běžná montážní lampa s ochranným košem. Tato lampa byla montována k hlavním zbraním a na pracoviště pojítek. K jištění obvodů sloužily tzv. vypínací automaty, což byla obdoba dnešních jističů.
Elektromotorů bylo užito pro pohon hlavního ventilátoru (3kW), exhaustorů (0,75kW), čerpadla na vodu (1,1kW) a motorgenerátorů na nabíjení akumulátorů (0,75kW).
Dieselagregáty do strojoven pěchotních srubů římské odolnosti byly převážně dvouválcové, čtyřtaktní s předkomorovým vstřikem paliva. Naftový motor přímo poháněl střídavý třífázový generátor se stejnosměrným budičem. Tyto agregáty byly na svoji dobu velmi moderní a spolehlivé i přes nároky, které na ně byly kladeny. Výrobcem agregátů byly např.: Škoda, nebo VHHT (Vítkovické těžířstvo). Elektrický výkon při 1000 ot./min byl 5,6 až 10 kW, podle typu soustrojí.
Po dokončení stavby objektů se měla elektrická přípojka zdokonalit a mohla sloužit k dodávce energie v době mírové situace. Bylo zapotřebí uvnitř objektů svítit, pohánět různé stroje, např.: ventilátory, čerpadla, atd.. Dokonce se do budoucna počítalo s elektrickými kamínky o malém příkonu, která mohla alespoň částečně navyšovat teplotu uvnitř objektu.
Jako náhradní zdroje energie v bojových podmínkách, měly být ve většině pěchotních srubů namontovány dieselagregáty. Bylo nutné počítat se skutečností, že při obležení nepřítelem bude nejspíš elektrická přípojka z venku odpojena a vedení zničeno. Samostatné pěchotní sruby měly disponovat dostatečnou zásobou mazadel, pohonných hmot a náhradních dílů pro tyto stroje. V případě výpadku dodávky energie ze strojovny, bylo možné většinu strojního zařízení pohánět nouzově i ručním pohonem.
Vlastní instalace uvnitř objektů byla prováděna civilními firmami na základě výběrových řízení. V Orlických horách se tak pohybovali dělníci tehdy známých firem, např.: ing. Beutelschmidt z Prahy, Wagner z Olomouce, nebo fa. VES Praha, apod..
Zařízení uvnitř objektů bylo prakticky jednotné, dle vojenské výkresové dokumentace a podobalo se rozvodům v průmyslových provozech. Veškeré práce byly prováděny velmi precizně a výsledkem mělo být velmi odolné zařízení vůdčí otřesům, mechanickému poškození a především vlhkosti, která byla uvnitř objektů značná. K rozvodu sloužil zpravidla kabel typu GOP (guma, olovo,pancíř) s nulovým vodičem pod ochranným olověným pláštěm. Na betonové a cihelné zdivo se instalace upevňovala za pomocí kovových držáků a olověných hmoždinek s ocelovým trnem a metrickým závitem. Kabely se napojovaly v kruhových bakelitových krabicích, které byly běžné. Dále otočné střelkové vypínače, rovněž z bakelitu a s různým uspořádáním vývodů. K osvětlování místností se používala převážně oválná svítidla s žárovkami nejčastěji 15, 25 a 40W. Svítidla měla hliníkový obal se skleněným krytem a ochranným košem z ocelového drátu. Velmi často používané svítidlo, byla běžná montážní lampa s ochranným košem. Tato lampa byla montována k hlavním zbraním a na pracoviště pojítek. K jištění obvodů sloužily tzv. vypínací automaty, což byla obdoba dnešních jističů.
Elektromotorů bylo užito pro pohon hlavního ventilátoru (3kW), exhaustorů (0,75kW), čerpadla na vodu (1,1kW) a motorgenerátorů na nabíjení akumulátorů (0,75kW).
Dieselagregáty do strojoven pěchotních srubů římské odolnosti byly převážně dvouválcové, čtyřtaktní s předkomorovým vstřikem paliva. Naftový motor přímo poháněl střídavý třífázový generátor se stejnosměrným budičem. Tyto agregáty byly na svoji dobu velmi moderní a spolehlivé i přes nároky, které na ně byly kladeny. Výrobcem agregátů byly např.: Škoda, nebo VHHT (Vítkovické těžířstvo). Elektrický výkon při 1000 ot./min byl 5,6 až 10 kW, podle typu soustrojí.
Těsnění pod hlavu válce pocházející z původního motoru.
Před lety se v mnoha pěchotních srubech dalo takové těsnění
nalézt přímo ve strojovně pohozené na zemi, ještě z demontáže
při demobilizaci v roce 1938.
foto: Petr Minář 2006
Před lety se v mnoha pěchotních srubech dalo takové těsnění
nalézt přímo ve strojovně pohozené na zemi, ještě z demontáže
při demobilizaci v roce 1938.
foto: Petr Minář 2006
Video: chod dieselagreátu
Související :
Zajímavosti: Bakelitové instalační výrobky z katalogů firem Siemens a Kramer a Lőbl A.G..
---Stabilní motory Slavia DR - 27------Diskusní fórum - Stabilní motory Slavia ------Rekonstrukce strojovny------Motorový automat---
[Projektování objektu][Vybavení objektu][Výstavba objektu][Výzbroj][Filtroventilace][Elektroinstalace][Vodoinstalace][Pojítka][Pozorovatelny dělostřelectva][Pancéřové zvony][Posádka][Rekonstrukce]
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Aktualizováno:
10.Březen 2024 v 9:46
10.Březen 2024 v 9:46
|
