Pojítka

   Neméně důležitou součástí zařízení objektů T.O. je samozřejmě dorozumívací neboli komunikační zařízení. Známé staré vojenské přísloví - bez spojení není ani velení, je velmi dobře výstižné a určitě platí dodnes.
   V oblasti stálého opevnění se dorozumívací zařízení může rozdělit na dvě základní skupiny: vnitřní a vnější komunikační spojení. Do skupiny vnitřního spojení můžeme zařadit např.: vnitřní telefonní linky , rozvod zvukovodu (tzv. hubafon), zvonková návěstidla a nejznámější i když dodnes poněkud tajemná světelná reléová signalizace, fungující mezi zvonem a příslušnou střeleckou místností. Všechny tyto prvky měly sloužit posádce k vnitřnímu dorozumívání a prakticky by v plném bojovém nasazení bez nich nemohli svoji činnost dobře vykonávat. Vnějšího spojení se mělo používat tří základních typů - telefonní, radiofonní nebo radiotelegrafní a třetí bezdrátové spojení zemní telegraf, s tím, že radiostanice se umisťovala jen na některá důležitá místa v linii (jako tomu bylo i v případě dělostřelecké pozorovatelny K-S 37 „na rozhledně“). Radiostanice používané v třicátých letech měly poněkud vysoké požadavky co se týče zdrojových souprav a rovněž poruchovost ve vlhkém prostředí interiéru srubu byla vysoká. Z tohoto důvodu byla speciálně pro opevnění vyvinuta radiostanice typu VMK, která se na opevnění z časových důvodů již nedostala, zůstalo pouze u prototypu. Zemního telegrafu a radiostanice se mělo používat spíše jako doplňkového spojení. Obě tato pojítka mají totiž několik nevýhod ovšem za určitých okolností mohou být velmi důležitým prvkem ve spojení, například jako záložní. Nutno ovšem podotknout, že na první pohled primitivně vypadající stanice zemního telegrafu pro vysílání a příjem Morseovy abecedy byla velmi oblíbena již v období první světové války. Situace v opevnění, kdy objekty jsou téměř celé v zemi a v linii jsou vždy nedaleko od sebe, si doslova žádala aby projektanti ŘOPu uvažovali o použití této poněkud zastaralé dorozumívací metody. Největší nároky a péče se ovšem kladla výstavbě sítě telefonní.
   Na obrázku č. 1 je vyfotografován řez telefonním kabelem (v expozici K-S 37), tento kabel mající 98 žil pochází z kabelové komory č. 3054, kde telefonní kabel vedoucí od opevnění do Orlických kasáren přetínal řeku Divokou Orlici v Žamberku. Kabelové komory č.3053 a č.3054 zanikly při výstavbě bezbariérové lávky v této lokalitě. (foto:Petr Minář)

   Obrázky č.2 až č.4 zachycují postup práce při opětovném zdění místnosti pro telefonní ústřednu na objektu K-S 37. Místnost „T“ je zde zcela záměrně umístěna v horním patře a to k její důležitosti, hned naproti je kancelář dělostřelců - pozorovatelů a ke stanovišti velitele je to rovněž pár kroků. (foto:Pavel Minář)

   Fotografie č.5 a č.6 nám přibližují stav interiéru kabelové komory č. 2822 - první kabelová komora v týlu objektu K-S 37. Fota zachycují stav komory ihned po vyčerpání vody při vyklízení. Na obrázku č.5 můžeme vidět kabelové vstupy se zbytky kabelu - vlevo přívodní a vstup pro objekt K-S 38 „u křížku“, vpravo vstup pro objekt K-S 37 „na rozhledně“ a vstup pro objekt K-S 36 „pod adamem“ (mimo záběr). (foto:Pavel Minář)

   Fotografie č.7 a č.8 zachycují schránku v plotovém sloupku a zbytky napojení telefonního vedení na místní civilní sít v Žambereckých kasárnách. Toto zařízení pochází z doby výstavby kasáren a bylo vyrobeno v roce 1931 a jako zázrakem se včetně vnitřního zařízení dochovalo dodnes. Komponenty tohoto unikátu můžeme shlédnout v expozici muzea K-S 37.

   Obrázek č.9 Schéma motorgenerátoru na výrobu stejnosměrného napětí. Zařízení použité pro napájení vysílaček a stanic zemního telegrafu. Zařízení mělo i ruční pohon a vyráběla jej firma SVET ŽIDENICE.

   V podúseku 6./III. ADAM se na žádný objekt opevnění nepodařilo firmám nainstalovat ani jedno z těchto pojítek. Práce v interiérech konkrétně na telefonním zařízení měly být zadány na podzim roku 1938 ovšem na tyto práce již nedošlo. Rovněž místnost pro telefonní ústřednu -T- v horním patře objektu „Na rozhledně“ zůstala prázdná, respektive bez plánovaného zařízení. Do týlového patra byly pouze přivedeny kabely pro: telefon (7x4x1 KP, kabel obsahoval polovinou linky dělostřelecké a polovinou linky pěchotní) , tři vodiče k zemním kotvám telegrafie a měděný pocínovaný vodič. Tento silný vodič o průřezu 50mm2 je vzhledem k nedostatečným zemnícím schopnostem objektu K-S 37 použit jako uzemnění do okolního terénu. Místnost pro telefonní ústřednu byla v roce 2005 rekonstruována do původní podoby, alespoň co se týče vlastní zděné příčky .Zde vůbec všechny zděné příčky byly v předchozích letech zdevastovány a to z několika důvodů, jedním z nich bylo horečné získávání ocelových zárubní, které byly ještě i poválce tolik žádaným a drahým artiklem. Uvnitř rekonstruované místnosti dnes můžeme vidět pracoviště telefonisty z třicátých let.
   Jak jsem již uvedl plánované telefonní zařízení se z výkresů na objekty na Adamu vůbec nedostalo, ovšem telefonní aparáty zde hraničáři přece jenom měli. Ještě během výstavby tvrze Adam byl vydán rozkaz na vybudování polního telefonního vedení na objekty K-S 37 , K-S 38. Dále vedlo provizorní vedení na některé objekty tvrze s tím, že ústředna byla zřízena ve vchodovém objektu tvrze. Dnes se můžeme domnívat,že tyto telefonní aparáty nebyly umístěny přímo ve srubech , ale ve dřevěných strážnicích v jejich blízkosti. V těchto strážnicích se totiž po většinu času zdržoval někdo z bdících vojáků.
   A co k radiostanici? Ta měla být umístěna na objektu K-S 37 ve spodním týlovém patře v místnosti - TaR - spolu se stanicí zemního telegrafu. Každé stanoviště mělo být osvětleno pomocí přenosné lampy s drátěným košem, na kabelu dlouhém 1,5m - tzv. lodní lano a obě zařízení měla mít vlastní zdroj stejnosměrné energie ,podle tehdejší terminologie motorgenerátor s možností ručního pohonu TYP ZG. V této místnosti byla dvě lůžka pro odpočinek obsluhy zařízení, ta měla být čtyři vojáci.
Skutečnost, že na objektu měla být radiostanice dokazuje dnes snad jen to, že pod krakorcem vedle vchodu zeje prázdný ocelový prostup, který byl původně plánován pro vyvedení anténního svodu.

Přijímač světelné signalizace, výroba repliky.