Projektování a výstavba LO

KVH Adam >Výstavba a technika >Projektování a výstavba lehkého opevnění >

   Již zmíněná „konečná varianta“ zadání úseku LO však prošla poměrně složitým vývojem. I když úvahy o výstavbě opevnění v Kralické oblasti lze datovat již do samotných počátků 30. let, za určitý časový realizační zlom je možné označit červen 1935, kdy vzniká Ženijní skupinové velitelství III se sídlem v Králíkách a rok 1936, kdy byla prakticky zahájena výstavba těžkého opevnění.
   A protože, jak již bylo řečeno, lehké opevnění je nedílnou součástí celkové fortifikační koncepce, dochází v bezprostředně následujícím období také k intenzivním přípravám na jeho realizaci. Snaží se nejen stavební projektanti (urychlený vývoj LO vz. 37 jako náhrada nevyhovujícího vz. 36), ale také ostatní zainteresované profese (vývoj lafetací, větracích systémů, periskopů, ocelových stavebních prvků) a v neposlední řadě vojenští geodeti a zbraňoví odborníci, jejichž návrhy na umístění jednotlivých staveb jsou přímým podkladem pro zahájení stavebních prací.
   A tak již 4. až 5. května 1938 je zástupci armády provedena první rekognoskace terénu za přítomnosti zástupců vyzvaných stavebních firem, jejíž výsledky týkající se 75 objektů 1. i 2. sledu východně od Zemské brány byly dne 8.5.1937 shrnuty v „Hlášení objektů dle typů“, odeslaném pod Čj. 2123 Taj.1937. zástupcem velitele Hraničářského praporu 3 pplk.pěch. Emanuelem Boušem na Velitelství II. Sb. (vel. žen. voj.) v Hradci Králové. (obr. 1.)

   Že nebyl čas na otálení dokumentuje i skutečnost, že uvedené hlášení již 12. května 1937 předkládá velitel 4. divize brig. generál Karel Kutlvašr pod. Čj. 24.409/taj. oper. 1937 s vlastními připomínkami na Velitelství II. Sb. (žen. vojsko). Z těchto připomínek jsou zajímavé navrhované změny v počtech zesílených objektů a zamítavé stanovisko (prozatím) v navrhované výstavbě 3. sledu. (obr. 2.) O tom, že vývoj měl rychlý spád, svědčí „Protokol o výběrovém řízení“ vedeném se zástupci oferujících stavebních firem dne 26. května 1937 (zahájen ve 12.30 hodin) na Velitelství II. sboru (Ženijní vojsko), kterého se toho dne zúčastnilo pět vytypovaných zájemců. (obr. 3 a,b)
   Po vyhodnocení nabídek byl výběr zúžen pouze na čtyři, se kterými podle protokolu ze dne 10. června proběhlo tzv. alternativní výběrové řízení. A jako vítěz z něho vyšla nikoliv nejlevnější, ale v dalších hodnocených kritériích nejvýhodnější nabídka stavební firmy „Ing. Josef Drahoš - Vysoké Mýto“. Rozhodnutí o tomto výběru adresuje Velitelství II. sb. V Hradci Králové dne 25. srpna 1937 pod Čj. 33822 taj.hl.št. ŘOP 1937 Ministerstvo národní obrany. Rozhodnutí se týká 49 objektů 1. sledu úseku „A“.
(Autor: Pavel Slezák)

   Pravý stavební boom však SLO v úseku A čekal v roce 1938. Jednak pokračovala výstavba již zadaných objektů, ale do plánovaného (a de facto i konečného) bojeschopného stavu linie bylo třeba zrealizovat ještě téměř stovku dalších řopíků. Příprava na tuto etapu výstavby probíhala u vojáků prakticky nepřetržitě od schválení celého projektu, a pokud se problémy vyskytly, nebyly primárně na straně vojenské správy, ale spíš v obtížném sladění zájmů vojáků a potenciálních stavebních dodavatelů. Podražil materiál i práce, dělníci v mnoha případech požadovali vyšší mzdy. Vedle dalších podává dne 4.12.1937 nabídku s úhrnným rozpočtem i stavební firma „PODNIKATELSTVÍ STAVEB JOSEF DRAHOŠ, stavební podnikatelství a inženýrství VYSOKÉ MÝTO“ a.s. ohledem na dosavadní dobré zkušenosti s její činností je dne 12.2.1938 vyzvána k předložení dílčí nabídky, upravené podle současných cenových podmínek. Nabídka je i s rozpisem předpokládaných nákladů zpracována 23.2.1938. (obr. 4)

   Po projednání je tento rozpočet vojáky mírně upraven, dne 24.3.1938 schválen a ihned následující den (25.3.1938) ŘOP zmíněnou zakázku na 96 objektů LO v úseku „A - Mladkov“ Ing. Drahošovi zadává. Zvláště všímavé badatele možná zaujme jistý nesoulad v počtech typů objektů, uvedených v rozpočtu a příslušné tabulce spotřeby materiálu, která byla sestavena později. V daném případě se jedná o objekt A/63/D2Z, který je v rozpočtu ještě zahrnut v typech „A“. Nejde však o omyl, ale o neklamný důkaz toho, že se požadavky vojáků měnily a realizovaly i v průběhu výstavby. (obr. 5a,5b), (obr. 6a,6b Tabulka spotřeby materiálu)
   Nebudeme soudit, jak se problémy podařilo vyřešit. Nebyli jsme u toho a z papírů se člověk všechno nedozví. Ale pravda je, že my kteří se s bunkříky stavěnými na jaře a v létě 1938 stýkáme důvěrně, bychom někdy třeba ke kvalitě např. betonáže, nějakou tu připomínku měli. Ostatně protokoly o předání „objektů lehkého polního opevnění“ do používání jejich posádkám ze dne 24. května 1938 také o něčem vypovídají. (obr. 7a,7b,7c) Postupně se zhoršující bezpečnostní situace státu vedla ke vzrůstajícímu tlaku vojenských složek na urychlení výstavby obou linií úseku, kterou navíc ztěžovalo mimořádně chladné a deštivé počasí. Aby nedošlo k nežádoucím termínovým skluzům, byla mnohdy přijímána opatření která by pro dnešního stavebního dělníka byla asi těžko představitelná. (obr. 8) Bez komplikací asi nebyly ani úpravy interiérů, jak si odvodíme ze sdělení MNO Čj. 18.775/taj.hl.št.ŘOP1938 ze dne 30.6.1938. I když je adresováno univerzálně Velitelství II. sboru, existují doklady o tom, že i na našem úseku se vojáci potýkali s různými potížemi způsobenými použitím karbolinové impregnace vnitřního bednění. (obr. 9)
   V průběhu měsíce září se výrazně zhoršovala pracovní morálka dělníků. Podle sdělení VSD kpt.pěch. Františka Zimy, adresovaném Velitelství II. Sboru (ženijní vojsko), problémy vyvrcholily 22. září 1938, kdy musely být práce zcela zastaveny. Na celém rozsáhlém staveništi zůstalo pouze 10 pracovníků (obr.10)
   Téhož dne byl také vybetonován objekt A/64/A-180, poslední objekt 1. sledu na kterém byla betonáž dokončena. A těch 10 zbývajících dělníků asi ještě přece jen pokračovalo v práci, protože poslední betonáž na celém úseku byla provedena opravdu na poslední chvíli - 30.9.1938 a jednalo se o objekt 2. sledu A/266/A-140.
(Autor: Pavel Slezák)